Želva zelenavá

Testudo hermanni

V roce 1789 německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin nazval tuto evropskou želvu „Testudo hermanni“ poté, co ji viděl ve sbírce francouzského přírodovědce Johanna Hermanna.

Želva zelenavá spadá do nejpřísnější kategorie ochrany, protože je ohrožena vyhynutím. I proto se zajímejte odkud želva pochází. Navštivte prodejce, nechte si ukázat jeho chov, ať nekupujete zvíře z černého trhu. A sami se pak nevystavujete zbytečnému riziku. Želvy zelenavé se dělí na dva poddruhy a to podle místa výskytu v jižní Evropě. A nejméně další dvě geografické varianty.

Testudo hermanni hermanni (západní)
Testudo hermanni boettgeri (východní)

Testudo hermanni hercegovinensis
Testudo hermanni peloponnesica

Želvy dorůstají velikosti kolem 20 cm a dožívají se v řádech desítek let. Není výjimkou, že při správné péči dokonce až 80ti. Převažuje rostlinná strava (pampeliška, jetel, ...), řadíme ji tedy mezi býložravce. Želvy jsou plazi, tedy studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí.

Želva je přizpůsobená ke každoroční hibernaci, což je tzv. zimní spánek při teplotě od 2 - 7°C.(od listopadu do března) Během aktivní sezóny od půlky března do půlky listopadu má ráda teploty od 18 - 29°C a po dobu pár hodin denně i teplotu 30 - 40°C. Dlouhodobější teploty mezi 8 - 18°C připravují organismus želvy na zimní spánek nebo naopak probouzení z něj. Více informací o zimování najdete ZDE.

Přední končetiny mají pět drápků, zadní končetiny o jeden méně. Krunýř i kůži mají zbarvenou do odstínů zelené, od toho byl odvozen název zelenavá. Zdvojený nadocasní štítek na zadním okraji karapaxu (horní strany krunýře) bývá jedním z poznávacích znaků, ovšem ne vždy to tak je. Rohovitý trn na konci ocásku je však pro tento druh typický.

Kostěný krunýř želvy vznikl srůstem páteře, žeber a kostěných destiček. Želva krunýř tedy nemůže opustit a roste spolu s ní. I proto je velmi důležité dbát na správný chov, aby naší želvě narostl zdravý a krásný krunýř. Měl by být hladký a klenutý. Jeho deformace, tzv. pyramidální růst (rachitis) zapříčiňuje především nízká vlhkost, špatná strava a nedostatek UVA/UVB záření.

Vrchní část krunýře KARAPAX

Spodní část krunýře PLASTRON

Odkud želva zelenavá pochází?

Pro poddruh želvy zelenavé Testudo hermanni hermanni (na mapě níže vyznačeno žlutě) je charakteristický kontrast mezi tmavým zabarvením krunýře a sytým odstínem žlutozelené. Je menší vzrůstem, okolo 15-20 cm. Vyskytuje se v západní Evropě (Španělsko, Francie, Itálie). Na Baleárských ostrovech, Korsice, Sardinii nebo také Sicílii. Hojnější poddruh Testudo hermanni boettgeri (vyznačeno zeleně) může dorůst až do velikosti 30 cm. Je tedy větší a má spíše světlé, žlutohnědé zabarvení. Vyskytytuje se na území Balkánských států od Albánie po Turecko. V současné době je kategorizace želv hermannových podle poddruhů diskutabilní. Existují totiž značné rozdíly nejen mezi přijímanými poddruhy hermanni západní a východní, ale také mezi místními formami. Avšak genetické testy zatím chybí. Růžově je vyznačená oblast výskytu Testudo hermanni hercegovinensis (želva dalmácká) převážně na území dnešního Chorvatska a Testudo hermanni peloponnesica která se vyskytuje pouze na poloostrově Peloponés v jižním Řecku. Oficiálně se však jedná pouze o místní varianty T.h.boettgery. Obývají hlavně pobřežní oblasti, ale také teplé vnitrozemské nížiny do 500 metrů nad mořem. Krajina je tvořena travnatou stepí, zarostlou keři, které jim poskytují dostatek stínu a úkrytu.

Alespoň v létě bychom měli želvě dopřát co nejvíce pobytu venku s možností slunění a úkrytu. Pořízením malého pařeniště můžete želvě prodloužit aktivní sezónu v jarních a podzimních měsících a zajistit jí tak teploty které jsou v její domovině. Takový výběh na balkóně, u babičky, nebo na chatě, všude tam bude želva raději než v bytě. Nebojte se želvě zajistit venkovní výběh, bude se pak u vás cítit jako doma!

Testudo h. hermanni

Testudo h. boettgery

Testudo h. hercigovinensis

Ačkoli termín "suchozemská" nám evokuje chovat želvu v suchém prostředí, opak je pravdou! Želvám zajišťujeme dostatečnou vzdušnou vlhkost mezi 65-95% (pravidelně rosíme), vlhký neprašný substrát, přísun čerstvého vzduchu, pestrou zelenou stravu (doplněnou vápníkem) a správné teploty, včetně UV záření.

LÁSKYPLNÁ PÉČE SE SPRÁVNÝMI INFORMACEMI VEDE K RADOSTI ZE ZDRAVÉ A SPOKOJENÉ ŽELVY :-)